ACH TY NAŠE INTERNETY
Peklo jménem "Diskuzní fóra"

Informace na dosah ruky – prokletí nebo požehnání?
Nejčastěji se na diskusních fórech a ve skupinách objevují velmi obecné dotazy s ještě obecnějšími odpověďmi, které spíše než k odpovědi vedou k většímu zmatení. Hledáme „nejlepší“ a „nejhorší“ kliniku – přitom odpověď je prostá: „VŠUDE A NIKDE“. Záleží totiž jen na úhlu pohledu.
"Holky, která je nejlepší klinika v Praze?"
"Holky, nejlepší klinika v Praze?" – Žádná a všechny!
Pokud by "nejlepší" klinika existovala, šli by tam všichni pacienti, všichni by otěhotněli a ostatních 45 center by zkrachovalo.
Teď vám prozradím tajemství, které spousta lidí vůbec netuší:
👉 Nejlepší klinika neexistuje.
Existuje spousta skvělých specialistů, embryologů, sestřiček a koordinátorek, ale každý pracuje na jiné klinice. Někdo v ČR, někdo na Slovensku a spousta i v zahraničí.
- Jedna klinika má špičkovou laboratoř, ale průměrné lékaře.
- Další má špičkové IVF specialisty, ale je přes celou republiku.
- Jiná je "za rohem", ale recepční je neochotná.
Nikdy nenajdeme "nejlepší" kliniku. Stačí nám najít tu nejlepší pro nás.
Navíc každý potřebuje něco jiného – záleží na věku, genetice, potřebě dárcovských gamet atd.
Vždy uvádím tento krásný příklad:
"Holky, jaká je nejlepší restaurace v Praze?"
- Vegetarián napíše Dhaba Beas,
- Masožravec Stejkárna,
- Milovník asijské kuchyně Sia.
- A samozřejmě někdo přidá "Nejlepší je vařit si doma, restaurace chtějí jen vydělat!" 😃
"Vybrala jsem si kliniku XY, máte někdo zkušenosti?"
Pokud jsem si už kliniku vybrala (předpokládám, že se mi líbí, jsem spokojená s jejich prvotní komunikací, nabídkou atd.), neptám se Petry z Hradce Králové, kterou jsem v životě neviděla, zda jsem udělala správné rozhodnutí.
Každý vnímá situaci velmi subjektivně. Navíc se na klinikách často střídají lékaři, takže pokud byl někdo nespokojený s klinikou před dvěma lety, možná tam zmíněný lékař už ani nepracuje.
Speciálně na sociálních sítích a v diskusích člověk napíše v komentáři A, ale zapomene na B, C a D.
Proto:
a) Ideálně do diskusí vůbec nechodíme.
b) Pokud si nemůžu pomoct, mám alespoň na paměti, že informace jsou z 95 % zkreslené.
"Oni to jako naschvál dělají tak, že je terapie úspěšná až napodruhé či napotřetí."
Já si vždy představím kliniku, jak u kulatého stolu besedují lékaři, sestry a embryologové a domlouvají se, jak to udělat, aby to nevyšlo.
"Prosím tě, ta Bláhová, to máme problém, vypadá to fakt dobře, trochu se bojím, že to hned vyjde... Hele, pro jistotu změníme protokol a nech to transferovat Frantu, je tu první den, ať to tam nějak šoupne, klidně i poslepu." 🙈😃
Samozřejmě zde opět záleží na přístupu a otevřenosti kliniky vůči pacientovi.
Pokud máte opakované neúspěchy na téže klinice a nedostanete vysvětlení, nabídku alternativ a další řešení, může to vyvolat pochybnosti a pocit nedůvěry.
Také ale musíme s klinikou spolupracovat, dát najevo své pocity, pokládat dotazy a upozornit, pokud cítíme, že se nám klinika nevěnuje tak, jak bychom potřebovali. Každý jsme individuální – zdravotníci nečtou myšlenky, a někdy se prostě stane, že vůbec netuší, že jste nespokojení. Proto je důležité se vždy ozvat. Celkově platí, že se většinou vyplatí dát na svoji intuici a vlastní pocit.
Diskusní fóra jsou skvělé místo pro získání různých informací, ale každou informaci bychom si měli pětkrát ověřit a zapojit selský rozum. Většina komentujících, kteří velmi sebevědomě radí, často vůbec netuší, že píší naprosto mylné informace. Šíří tak bludy a nevědomky ubližují párům, které procházejí jedním z nejtěžších období. Empatie a slušnost se bohužel často vytrácejí. Proto párům doporučuji vyhnout se těmto diskusím velkým obloukem – ušetříte si spoustu nervů.
"Na jaké klinice jste měli úspěch napoprvé?"
Na každé klinice někdo někdy otěhotněl napoprvé. A na téže klinice někdo neotěhotněl ani po deseti transferech. Tato otázka je tak strašně nicneříkající a obecná, že vlastně tazateli nepřinese žádnou konkrétní odpověď. Online svět je magické místo, a máme pocit, že co je online, musí být pravda.
Hledáme ujištění, že se mi to tentokrát povede, protože Lenka z Hodonína přece píše, že na klinice XX otěhotněla napoprvé, takže tam musím jít také, abych byla úspěšná jako Lenka (která to ještě podtrhne roztomilou fotkou svého IVF zázraku v profilovce).
Ale vím o Lence něco víc, než jen že bydlí v Hodoníně a má ráda psy?
A co těch dalších XY lidí, kteří můj dotaz okomentují – dá se to považovat za dostatečně relevantní vzorek, na základě kterého bych si mohla s jistotou vybrat kliniku, kde otěhotním napoprvé?
Nedá! Úspěšnost IVF je kolem 30–40 % (ženy 40+ mají navíc šanci jen 5–10 %).
Takže se může stát, že se ptám ve 42 letech, ale odpovídá mi deset třicetiletých... Z toho si jednoduše odvodím, že pokládám dotaz, na který neexistuje odpověď. Nelze určit kliniku, kde otěhotnělo nejvíce pacientů napoprvé.
Jak na diskuzní fóra?
Závěrem se pokusím nastínit malý návod, jak používat diskuse, ale zároveň zůstat nohama na zemi a zachovat si zdravý rozum. Ti, kteří přispívají do diskusí, jsou většinou ženy, které mají nějakou zkušenost – osobní či z doslechu. Mají svůj život, své starosti a svou práci. Většina z nich jen koukne na skupinu, vidí nějaký dotaz, bezmyšlenkovitě napíše, co ji napadne, a vůbec netuší, že svou odpovědí může spíše uškodit.
Sama vím, že když odpovídám na dotazy, mnohdy mi komplexní odpověď zabere i několik desítek minut (ověřím si zdroje, zamyslím se, jak odpovědět tak, aby informace byla přesná, tudíž většinou píšu A, ale zmiňuji i B, C, D a vždy končím větou, ať kontaktuje toho či onoho a zjistí si další informace tam).
Vzhledem k tomu, že se této tematice věnuji profesně, pokud vím, že nemám čas se nad tím pořádně zamyslet, nereaguji vůbec. A pokud odpovídám, tak pořádně.
Jako tazatel píšu co nejkonkrétnější informace, aby bylo jasné, co přesně potřebuji, jaký mám problém a jaké řešení hledám. Případně dodám, že nehledám radu, ale podobné příběhy či podporu.
Pokud reaguji na jakýkoli dotaz, snažím se vcítit do tazatele, odpovědět konkrétně, slušně a bez zbytečných soudů. Tazateli jistě nepomůže smršť odsuzujících komentářů. Reaguji tak, jak bych si sama přála, aby někdo reagoval na mě.
Pokud nemám čas nebo neznám odpověď, nereaguji, netipuji, nepodsouvám domněnky. Nevím, jak moc je člověk na druhé straně zranitelný a jak zoufale se snaží zkusit vše možné i nemožné.
Ignoruji komentáře typu: "Nesmysl", "Naprostá ztráta času", "Do toho bych nešla". Takový komentář nic nevysvětluje. Pokud mám tendenci něco takového napsat, raději přidám podrobné vysvětlení nebo zůstanu mlčet navěky.
Pokud kdokoli nabízí službu, radu či poradenství, měl by transparentně sdílet svůj profesní web, Facebook, Instagram (a samozřejmě své IČO) a doložit praxi.
Ve skupinách často vídám anonymní nabídky na výhodné pojištění, bylinky či vitamíny, prezentované způsobem: "Info do zprávy pouze zájemcům."